Od herectví k literatuře není cesta až tak složitá. Jak jste v sobě objevila literární talent? Inspirovaly vás nebo naopak provokovaly nějaké scénáře či jejich literární předlohy?
Ta cesta je složitější, než byste si myslel. Herec je interpretem textu, který mu někdo napíše. Autor je tvůrcem příběhu. Je velký rozdíl mezi tím, co je dáno a co se učíte zpaměti a mezi tím co musíte sám vymyslet. Autorství, v pravém slova smyslu, znamená objevnost, jedinečnost, věrnost svému srdci, duši, myšlenkám. Ale máte pravdu v tom, že k psaní mě, vedle obdivu ke krásným knihám, přivedlo herectví. Každá profese vás naučí, máte-li ji rád, abyste zkoumal její zákonitosti, co jí prospívá a co škodí, co ji činí velkolepou, prostřední nebo dokonce ubohou. Hrála jsem v řadě kusů, rozdílné úrovně, poznání mě vedlo k vědění. Odděluj, odděluj, jak napsal Karel Čapek ve Foltýnovi. Dítě se musí naučit rozeznávat dobro od zla, najít správný postoj, aby jeho život zdravě fungoval. Umělec, který ve své podstatě zůstává zvídavým a neustále objevujícím dítětem, je na tom stejně. Odmalička jsem hodně četla, uchvátily mě krásné knihy, respektovala jsem specifické vidění a cítění jejich autorů. Učila jsem se od nich kráse, ale neinspirovali mě. Inspiraci jsem hledala sama v sobě. To mě taky naučili. Zpodobňovat svět svýma očima, svým srdcem, psát tajemným jazykem své duše.

Máte nějaké stálé literární vzory?
Mám neutuchající lásku k ruské literatuře, ze spisovatelů historického žánru obdivuju Liona Feuchtwangera, ze soudobé literatury mě okouzlil čaroděj Garcia Márques, dojaly mě romány Khalida Hosseiního.

Na besedě s úderným názvem Eva a Vašek (Hudečkovi!) rozvinete úvahy o spojitelnosti a nespojitelnosti hudby a literatury. (Beseda se bude konat 6.6. v zámeckých konírnách – pozn. TK.) Můžete nám už teď o tématu něco prozradit?
Můj muž i já se moc těšíme na besedu v zámeckých konírnách a bereme to jako rodinnou sešlost s místními obyvateli. Možná by to mělo být spíš povídání o spojitelnosti a nespojitelnosti lidských duší. Umělecké dílo je na rozdíl od účelových tlachů, plagiátů a všelijakého braku, životodárnou esencí, obdařenou božskou jiskrou. Nezáleží na formě. Vzít za srdce a udělat z vás lepšího člověka, aspoň na chviličku, může nádherná hudba, duchaplná kniha, skvělý obraz nebo film. Podle mne to je pravá podstata umění, ovlivňovat lidi, aby byli lepší, vnímavější k okolnímu světu, aby k sobě hledali cestu a žili vedle sebe v míru. Prostě, aby žili kulturně. Společnost, která se téhle vize vzdá, si koleduje o to, že špatně skončí. Je skvělé, že dnes ještě existují podporovatelé kultury, jako je například Skupina ČEZ, kteří si uvědomují její hodnotu.

Vnímáte vlastní tvorbu jako hudbu přetavenou do slov anebo se tyto dvě uměny zcela míjí?
Podle posledních vědeckých objevů vzešla lidská řeč z tónů, z primitivní hudby. Umění tedy už od pravěku vedlo člověka k tomu, aby se dorozuměl s jiným člověkem. Pro mne je hudba jako živá voda, čerpám z ní energii, v koncertních skladbách a v symfoniích nalézám příběhy, na stránkách knih slyším znít melodie. Záleží na tom, co poslouchám a co čtu. Něco mě naplní radostí, něco mě zasáhne smutkem. Ale každý umělecký zážitek, který je ryzí a pohne se mnou, považuju za ničím nezastupitelnou hodnotu.

Inspirovala vás nějaká skladba k napsání knihy nebo třeba k vytvoření příběhu?
Ano. Mojí knížku „Sedmihlásek“, jsem věnovala tomuto tématu a svému muži Václavovi. Hudba je stavebním materiálem jeho duše. Patří k jedinečným muzikantům, kteří se rodí jednou za desítky let, je hudba sama. Nepotřebuje masky ani převleky, nesnaží se o mediální kejkle, aby si ho někdo všiml a přišel na něj „podívat“. Získal si srdce citlivého a znalého publika, které chodí už po tři generace poslouchat jeho nádhernou hudbu. Před patnácti lety jsme se rozhodli, že se pokusíme usnadnit cestu mladým talentům, protože talent sám o sobě je ohrožený druh. Je trnem v oku těm, co ho nemají, je bezbranný ve společnosti, která ho ignoruje a ve svých pokleslých nárocích ho ani nerozezná. Chtěla jsem knížkou složit hold mecenášům, kteří podporují naše úsilí a svými dary umožňují nadaným dětem důstojný start jejich kariéry.

K vašemu seriálu O ztracené lásce napsal hudbu dnes už zesnulý česko-kanadský skladatel Milan Kymlička. Skladatel známý jako autor hudby například k seriálům Lassie nebo Alfred Hitchcock představuje. Znala jste se s Kymličkou osobně?
Ano. Byli jsme přátelé. Velmi jsem si vážila jeho profesionálního a poctivého přístupu ke kumštu, byl pracovitý a pokorný. Nebylo divu, že udělal díru do světa. Chodil na všechny koncerty, které mohl za svých pobytů v Čechách stihnout a dopodrobna nám líčil, jak zněly. Byl pravdomluvný, spravedlivý a měl vtipné postřehy. Obdivoval mého muže, chystal pro něj houslový koncert, ještě nám stačil přehrát několik témat, než odešel… Byla to velkolepá hudba. Cítili jsme k němu důvěru, stýská se nám po něm.

Jeho hudba k seriálu O ztracené lásce vám vyhovuje anebo máte nějaké výhrady?
Bůh při mně stál, že jsem ho potkala. Jeho přístup k mému příběhu mě dojímal, byl jím prodchnutý a miloval ho. Investoval spoustu peněz z vlastní kapsy a pronajal nahrávací studio, které zaručovalo kvalitní zvuk. Hudbu, kterou složil ke Ztracené lásce považuju za úchvatnou a lepší si ani nedovedu představit. Její šíře, od velkých symfonických forem, až po muzikálový šlágr Čičulín, jen potvrzuje rozsah jeho obrovského talentu. Řadím ho k velkým českým skladatelům.

Jakou hudbu vlastně posloucháte?
Hlavně vážnou, symfonie, koncerty, opery. Mám ráda i jazz a lidovou muziku. Nemám nic proti popovým hitům, když někdo umí napsat dobrou melodii a chytrý text, je to fajn. Asi tak bych to řekla. Písnička je jako rybníček, ale vážná hudba, to je oceán.

Pomáháte nějak svému manželovi při studiu nového repertoáru? Nebo je v tomto čase zcela sám se svým partem?
Povídáme si o hudbě, ví, co se mi líbí, když mě něco nadchne, řeknu, že by bylo príma, kdyby to hrál. Ale rozhodnutí nechávám na něm. Sám ví nejlíp, co má dělat.

A naopak: inspiruje vás nebo nějak jinak zasahuje do literární tvorby on vám?
Je mým prvním čtenářem. Moc mi záleží na jeho názoru, je upřímný a má ke knihám skvělý vztah. Pozná neomylně, která je dobrá. Nechci ho zklamat, a tak mu dám přečíst až definitivní verzi, kdy mám jasno, že si stojím za každou větou a udělám za knížkou definitivní tečku.

Tomáš Kučera

---

zpět na archív