V tvorbě Jiřího Pavlici se projevuje jeho neustálé hledačství, prolínání a návraty souvislostí, filozofických myšlenek a obecně lidských témat, také dramaturgický cit, snaha spojovat různé hudebníky a hluboká znalost historie nejen hudby. To platí o jeho skladbě Chvění – suita dialogů (2006), natočené o rok později na CD. Zajímalo mě především ono chvění z Holanových veršů. Může jít o jemné záchvěvy i o zemětřesení…
Název CD a skladby, která je na něm zachycena, vychází z poselství veršů Vladimíra Holana: Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. List nemusí tě, Bože, prosit o nic, dal jsi mu růst a on to nepokazil. Ale co já… Chvění je hlavním tématem; určitý podnět člověka rozechvěje tak, že nezůstává netečným. Dalším tématem je dialog; rovnocenný dialog je schopen vést jen ten, kdo stojí pevně. Přitom jsme stále méně schopni se domluvit a naslouchat jeden druhému – a to v nejrůznějších souvislostech. V názvu jsem chtěl vystihnout empatii, dialog a zároveň rezonanci, chvění. Tyto dvě myšlenky se vzájemně doplňují. Jednotlivé oddíly suity tvoří čtyři dialogy s tématy, která mě inspirují a „rozechvívají“. Ten první dialog, od něhož se odvíjí celá suita, je nazván Dialog básnický. Objevují se zde dvě myšlenky – pevnost v chvění a niterná otázka moje vina, tvoje vina.

Proč jste zvolil Vladimíra Holana a Jana Skácela?
Patří totiž k mým nejoblíbenějším básníkům. V Holanových básních jde o hutné a závažné vyjádření, jdoucí až na samou dřeň. Proto je tak těžké Holanovu poezii zhudebňovat, je to těžší než se Skácelovými verši, které jsou plné obrazů. Nechci se rouhat, ale při otevření Skácelových básní mám dojem, že zhudebním snad každou, protože jde o malbu slov.

Ve druhém oddílu – Dialogu s minulostí – užíváte staroslověnský text z 9. století a staročeský ze 14. století, což je obtížné pro skladatele a vzdálené současnému posluchači. Taková slova lze zhudebnit archaizujícím, hymnickým způsobem, což jste také udělal, zejména ve staroslověnském textu.
Dialog básnický představuje východisko, zakotvení. Dále osu suity tvoří vertikální silokřivka, která prochází staletími, od dávných kořenů až po dnešek. Tu zastupuje druhý dialog, inspirující se nejstaršími písemnými památkami. Obrana Filosofa Konstantina z roku 868 je obhajobou staroslověnštiny jako dalšího liturgického jazyka. Konstantinovy myšlenky jsou moudré, nadčasové, moderní. Já si představu Velké Moravy tak trochu pěstuji, protože bydlím ve Starém Městě, kde základy Svatoplukova paláce mám na dohled od domu a tamější barokní kostelík stojí na základech velkomoravské rotundy. Mystérium Velké Moravy pro mě znamená velmi mnoho.
Otázkou pro mne bylo, jak dalece mám v obou skladbách uchovat historickou atmosféru. Uplatnil jsem určité historizující principy tak, aby rezonovaly s dnešním člověkem. Staroslověnské zpěvy neznáme, proto jsem vycházel ze zákonitostí gregoriánského chorálu a pravoslavných zpěvů. Obdobně je tomu u Dalimila, kde jsem zase užil středověké hudební nástroje.

Poslední oddíl je jakýmsi katarzním vyústěním – Dialog o naději.
Ten ztvárňuje verše Jana Skácela, Jiřího Brabce a končí postludiem, které se zákonitě vrací k Holanově básni Poslední a jejímu verši s otevřeným závěrem, otázkou: ...ale co já? Nepokazil jsem něco? Znovu se zde opakuje myšlenka z preludia. Tak vzniká jakýsi svorník celého projektu.

Chvění zaznělo poprvé před třemi lety, od té doby bylo natočeno, zaznělo vícekrát v různých verzích…
Poprvé bylo provedeno v Litomyšli 2. července 2006, potom zaznělo v pražském Obecním domě v září téhož roku. Projekt vznikl z podnětu na nabídku FOKu: měl jsem k dispozici orchestr a sál a mým úkolem bylo vytvořit celovečerní program i se zahraničními hosty. Původně ho nastudoval a v Litomyšli také provedl dirigent Rastislav Štúr, pražská provedení nastudoval Petr Altrichter. S tímto dirigentem a s orchestrem Czech Virtuosi zaznělo Chvění ještě v říjnu 2006 v brněnském Janáčkově divadle a pak s Filharmonií Brno v dubnu 2007 tamtéž. Záznam tohoto koncertu pak vyšel na CD, kde jsem z přibližně devadesátiminutového celku některé části (např. interludia) vypustil a ponechal jen stěžejní části, které tvoří onen oblouk.

Na CD hrají ansámbly Jumping Drums, Altai Kai, Filharmonie Brno s Petrem Altrichterem, v jiných provedeních tohoto projektu vystoupila ještě černošská zpěvačka gospelů Brenda Jackson, dva mladí němečtí pianisté – chlapecké duo Gerald a Roland Würschingovi. V jaké podobě zazní na Setkávání Václava Hudečka v Moravských Budějovicích?
V programu zazní kromě Dialogu etnického všechny hudební dialogy, které suita obsahuje, některé budou dokonce rozšířeny. V dialozích z pomezí žánrů zazní některé písně, které v původní verzi suity nebyly, dopsal a zařadil jsem je až později.

Jana Slimáčková

zpět na archív